top of page

Óda na léto

Zlatavé obtěžkané klasy obilí, vlahé teplé noci, ranní rosa v trávě. Zmar ze stárnutí, pomíjivosti času, mě nepřepadá ani poslední den v roce, ani v den mých narozenin, ale právě v létě. Když se stránky reklamních letáků začnou plnit školními potřebami a podél silnice to voní tlejícími švestkami. Právě tehdy se v mé hlavě rozehraje nekonečné symbolické defilé nostalgie.


Miluji moře, šumění příboje, horký písek, slunce zapadající na obzoru rámovaném vlnobitím. I přesto se většina okamžiků promítajících v mé hlavě neváže k přímořským dovoleným, ale k těm pravým, někdy opovrhovaným a zatracovaným, českým prázdninám na chatě a táborech.


Rozpálené slunce, ledová voda v řece, skoky z jezu, prsty začouzené od špekáčků, oči ozářené plameny táboráku, kytara, zpěv, dny, co se zdají býti delší než obvykle, noci, co se svou hvězdnatou oblohou působí jako pohádkové kulisy, zážitky, co se již nevrátí, carpe diem dostává svou konkrétní podobu. Ale i překonávání sebe sama, strach z podivných nočních zvuků, ranní chlad nepříjemně krátíc už tak krátké noci, bolavá záda ze sběru bobulí všeho druhu, bouřky, co mě zastihly vysoko v horách, vytrvalé deště, při kterých už jsme nevěděli, co si s těmi třemi deskovými hrami počít a kdy se uplácelo ve velkém každého, kdo si na sebe natáhl pláštěnu a vydal se pro chleba do vzdáleného obchodu.


Ptám se sama sebe, jaké vzpomínky na léto budou mít mé děti? Nejenže polovina věcí, na které vzpomínám já, by pro většinu mých současných spoluobčanů, ale možná i generaci dnešních dětí, byla naprosto šílená a s jejich rodinnou výchovou zcela neslučitelná, ale na rozdíl od mého dětství nemám to štěstí (které v jistém období bylo zcela oprávněně považováno spíše za smůlu), abych měla dvouměsíční prázdniny, jako měli mí rodiče. A tak se z dobrodružného “co budeme dělat”, stává banální a již předem náladu kazící organizačně-logistický hlavolam “co s nimi budeme dělat”. Ale přeju si, abych jim dokázala předat to letní fluidum, kterému já vždy zcela podlehla. Dříve na několik měsíců, později týdnů, dnů, hodin. Teď by se momentum letního okouzlení dalo počítat na minuty. Ale nezmizelo. Noční čtení na balkóně pod hvězdami, běh u řeky, která se za slunečného rána probouzí v mlžném oparu, ach ta nade vše milovaná voda. Nechám se pohltit těmito na první pohled obyčejnými letními požitky a v klamavé iluzi se dmu marnivou pýchou těch, co si mysleli, že objevili kámen mudrců. Když zajedu hlavou pod hladinu a najednou neslyším nic,jen ten její přetlak, mám pocit, že já nestárnu, to jen další léto vystřídalo zimu.






85 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page