Jen co z regálů zmizí poslední tříkrálové galettes, začnou vstupy do obchodů s potravinami blokovat palety s moukami, nugetami a marmeládami. Blíží se totiž Hromnice. V Česku se k nim váže pouhá, byť slibná pranostika o prodlužujícím se dni, ve Francii je to další příležitost v řadě sejít se u stolu a pochutnat si tentokrát na palačinkách (crêpes), které se na Chandeleur tradičně podávají. Původně pohanský, poté křesťany převzatý svátek (uvedení Ježíše do chrámu Páně čtyřicet dní po jeho narození) je téměř zapomenut, ale palačinky, údajně poprvé podávané v pátém století za papeže Gelasia I. poutníkům dorazivším do Říma, přežily staletí. Svou zlatavou barvou a kulatým tvarem symbolizovaly slunce, které se po zimní tmě začíná navracet. Rovněž se připravovaly z mouky z loňské úrody, aby ta nadcházející byla dobrá. Hromnice ale kromě palačinek symbolizují i světlo. To denní, kterého od Hromnic přibývá rychleji a rychleji, ale i to umělé, vytvořené svícemi, které se zapalovaly nejen na zahnání tmy, ale především při církevním procesí na tento den. Francouzský název Hromnic je ostatně od slova svíce (chandelle) odvozen.
Právě zvyk šíření světla se dodnes dochoval v Lucembursku. Od konce ledna čekají na řidiče při vjezdu do všech obcí obrovské poutače vybízející ke zpomalení, neboť se blíží Liichtmëssdag (Hromnice lucembursky). Třídní kolektivy v doprovodu učitelů pak chodí od domu k domu s rozsvícenými lampióny, zpívají písničky a samozřejmě si vyslouží sladkou odměnu.
A jen co se umyté crêpières (ano, francouzština má speciální slovo pro tenké nízké pánve, na kterých se palačinky připravují) schovají do kredence, začnou se mlsouni těšit na další zimní laskominu.
©France Pittoresque
Hromnice jsou totiž také neoficiálně považovány za začátek období karnevalu neboli masopustu. Podle křesťanské tradice začíná hned po svátku Tří králů, avšak slavnosti s ním spojené začínají v našem regionu až po Hromnicích, aby vyvrcholily Masopustním úterým, které předchází Popeleční středě. Je to poslední den, kdy by se věřící měli před čtyřicetidenním půstem dosyta najíst. Ostatně francouzské označení tohoto dne, mardi gras, neboli tučné úterý, je více než výstižné. A kdo říká karneval a mardi gras, ten hned dodává – koblihy (beignets) ! Právě ty a ještě jednou palačinky, jsou s Masopustním úterým nejvíce spjaty, to prý proto, že se v minulosti musely spotřebovat vejce a mléko, které by se během půstu zkazily. Navíc se jednalo o levnou dobrotu, která se dala snadno připravit ve velkém množství. Koblihy (nejčastěji bez náplně a různých drobných tvarů) nepatří k typické nabídce francouzských pekáren a to, že se blíží karneval, člověk právě snadno pozná na tom, že se na pultech začínají objevovat.
Jinak je masopust relativně klidným obdobím, kdy se karnevalové rejdění odehrává především ve školách a školkách. Je až s podivem, že navzdory bezprostřední blízkosti a dějinné provázanosti se tu neuchytilo německé bouřlivé slavení Faschingu, na které se však Francouzi z pohraničí rádi jezdí dívat. Člověk si rázem připadá, že se ocitl na dovolené o x set kilometrů dál. Takový kulturní šok to je. V každé vesničce probíhá o předem určené neděli během masopustu karnevalový průvod. Obcí projíždí alegorické vozy, často v režii různých volnočasových spolků a klubů, na nichž na vlastně si pouštějící hlasitou německou après-ski hudbu tancuje více či méně zdařile přestrojená omladina, která okolo stojícím divákům a slavícím rozlévá moselská vína, točené pivo, sem tam i něco ostřejšího, a dětem hází bonbóny a lízátka. Bujaré pitky za bílého dne, které si v ničem nezadají se silvestrovskými oslavami.
I Lucembursko je vůči tomuto způsobu slavení téměř imunní, nebo možná spíše všechnu energii věnovalo do organizace jediného obrovského karnevalu, nazývaného Cavalcade. Koná se v Remichu, což je krásně položené město na břehu Mosely, od Německa jej dělí právě jen řeka, a Lucemburčany je nazýván riviérou. Stahují se sem po stovkách včetně sousedů, kdykoliv vyleze sluníčko, aby tu na břehu řeky piknikovali či si na pozadí hlučné pouťové hudby vytvářeli iluzi prázdnin. Na Cavalcade, největší akci svého druhu v okolí, se sem sjíždějí po tisících. Obzvlášť Francouzi na takové divoké pouliční křepčení s alkoholem rozlévaným zdarma docela zírají a v reportážích regionální televize i novin zaznívá určitá nevěřící závist, "jak si ti naši sousedé umí užívat". Bohužel loni i letos si během masopustu budeme muset vystačit jen s koblížky.
P.S. Jedna ukázka z karnevalového playlistu pro nastínění atmosféry a rozjasnění lockdownů všech různých podob:)
Comments