Mé úplně první pobyty ve Francii proběhly v letních měsících, a tak není divu, že mou tehdejší slovní zásobu nevyhnutelně obohatila dvě slova klíčová pro toto období – soldes (výprodeje) a démarque (snížení ceny). Francouzský byrokratický šiml má totiž pod palcem mimo jiné právě i letní a zimní výprodeje. Jejich doba trvání je stanovena zákonem, většinou tři, nejvýše čtyři týdny, během nichž dojde na několik démarques a všechna média vás jak o jejich začátku tak blížícím se konci hlasitě informují.
To proto, že výprodeje jsou událostí vskutku společenskou. Není nic ostudného na využívání slev, naopak, po jejich zahájení na ně přijde řeč téměř v každé debatě, kdy se lidé zvídavě ptají, zda už jste byly nakupovat ve výprodejích (ve francouzštině zcela polopaticky faire les soldes/dělat slevy) a ani v luxusních obchodech se na vás nedívají přezíravě jako na příležitostného výprodejového zákazníka. Cílem je zbavit se zboží a udělat místo novým kolekcím. I proto zapomeňte na nějaké detektivní pátrání po stojanech se zlevněným zbožím, případně cenovkách. Ve většině případech je „ve výprodeji“ celý obchod a naopak se někde v koutku krčí právě dorazivší nová kolekce. Soldes probíhají napříč všemi obchodními sektory a ani zdaleka se neomezují na oblečení či elektroniku. A tak je naprosto automatické, že i v obchodech s nábytkem, prodejnách kuchyní, postelových centrech či autosalonech získáte při nákupu ve výprodejovém období výrazně zajímavější nabídku.
A zatímco ještě před pár lety dosáhla francouzská byrokracie své pověsti a o pouhopouhý den dřív jste nenašli v obchodě jedinou etiketu se slevou, zatímco další den bylo nově naceněno všechno zboží, i tady se podnikatelský duch začiná prodírat na světlo tou na první pohled neprostupnou džunglí předpisů. A tak posledních pár let předchází zákonem stanoveným výprodejům tzv. ventes privées, neboli soukromé prodeje, určené zákazníkům s různými věrnostními kartami a programy. A zatímco ještě před deseti lety výprodeje opravdu skončily ze dne na den, dnes zlevněné zboží zůstává v prodeji ještě pár týdnů pod různými názvy, které mají zákazníka nalákat, ale pusu berňáků udržet zalepenou. A tak hledejte petits prix (malé ceny) či prix ronds (zaokrouhlené ceny). O neuhlídatelnosti virtuálního prostoru, kde slevy trvají výrazně déle než v kamenných obchodech ani nemluvě. Konečně vítězí zdravý rozum (a volný trh) říkají hlavně ti mimofrancouzští, já s Francouzi si dobře všímám toho, že čím víc možností, jak udat zboží, prodejci mají, tím jsou ke snižování cen zdrženlivější.
Soldes však nejsou jenom o těch nejvýhodnějších úlovcích, jsou zkrátka i o návštěvě měst, ponákupové kávičce a následné rozpravě. Francouzi si je zkrátka umí užít, ať už patří mezí náruživé nakupovače či nikoliv. Ostatně i díky tomu se zde těší takové popularitě tzv. braderies neboli pouliční výprodejs. Pro snazší pochopení bych však použila výraz hrabárna. Braderies pořádají mnohá města jednou za rok. Jedná se v podstatě o jeden velký nákupní mejdan s neuvěřitelnou atmosférou. Každý obchod vytáhne na ulici stojany s tím nejlevnějším zbožím, vše lze platit venku, takže odpadá nervozita z obchodů, kde byste se normálně nepodívali ani do výlohy, každý obchodník se samozřejmě snaží oživit svůj stánek speciálními akcemi a ruku v ruce s obchodníky přispívají k výborné náladě i restauratéři a hospodští. Ta vůbec nejvyhlášenější a s několika milony návštěvníků rovněž největší braderie se koná první zářijový víkend v Lille a její původ sahá až do dvanáctého století. Od století šestnáctého nabývá na významu co do počtu prodávajících, jelikož v té době je služebným povoleno prodávat opotřebované věci svých pánů. Dnes doprovází Braderie de Lile také maraton a všudypřítomné mušle s hranolkami (moules frites), typická místní i sezónní pochutina. A nejen v Lille Francouzi opět ukazují, jak z naprosté všednodenní banality dokážou učinit něco nevšedního.
Comments