Francouzské gastrozastavení # 4 – šampaňské

Aktualizováno: 4. 6. 2021

Pokud mě má pamět neklame, sklenku pravého francouzského šampaňského jsem poprvé ochutnala zcela symbolicky v Remeši, hlavním městě kraje Champagne, ze kterého pravé šampaňské pochází. A pokud mě klame, tak se omlouvám tomu, komu jsem za ty peníze stála, nejspíše rodičům, aniž by to ve mně zanechalo nějakou výraznější vzpomínku. Šampaňské je totiž jako spoustu jiných symbolů a vlajkových lodí měkké síly velkých států spíše takovou předraženou chimérou. Já sama bublinkám nijak zvlášť neholduji a upřímně si více pochutnám na pro znalce jistě barbarském mixu šampaňského se sirupem z černého rybízu nazývaném kir royal. Ale šampaňské k Francii neodmyslitelně patří a tak není možné jej právě v gastrozastaveních vynechat.


Pokud totiž ve Francii žijete, šampaňské velmi rychle přijde o svůj punc nedostižnosti a rarity. Když jsem začala pracovat v Lucembursku, pracovní týden končil popíjením šampaňského v kanceláři. Naváženého týden co týden do firemních lednic. Když jsem sledovala, jak si šampaňské, které jsem znala jen z obrázků předávání cen vítězům Velkých cen, můžu jen tak otevřít a nalít, měla jsem pocit, že jsem se ocitla v těch klasických filmech o nenažraných investičních bankéřích. Ale kultuře šampaňského jako nápoje, který se podává, pokud chceme „oddělit zrno od plev“, rozuměj povýšit akci na úroveň, jsem přivykla. Ať jsou Vánoce, oslava narozenin či jakýkoliv jiný důvod hodný slavení, musí se otevřít šampaňské. I proto má každá rodina v zásobě vždy pár lahví, ostatně tady to není zase tak nedostižná záležitost. Kdo má kontakty na menší vinaře, může pořídit láhev velmi chutného šampaňského okolo dvanácti eur. A kdo chce zaplatit ještě méně, ten si může koupit sekt, neboli crémant, nejčastěji alsaský či ze Champagne, v Lucembursku rovněž velmi populární (ten lucemburský). Samozřejmě je na něj pohlíženo jako na chudého příbuzného pravého šampaňského, na druhou stranu lepší dobrý crémant než špatné šampaňské. To je kromě aperitivu také tradičně podáváno s dezertem (ne však dvakrát, pokud již bylo servírováno před jídlem, k dezertu již nebude). Se sladkým pokrmem se snoubí velmi dobře, ostatně již poprvé v Remeši mi tamní rodinná přítelkyně „prozradila“ tajemství Remešanů jak nejlépe pít šampaňské – namáčet do něj tradiční růžové remešské sušenky či makronky.


Alfons Mucha: Moët & Chandon Impérial


Bylo by však chyba domnívat se, že zde šampaňské nemá onu auru vzácnosti. Dostupnost a hojnost neznamenají automaticky všednost. Ostatně jak se o šampaňském říká: „toujours imité, jamais égalé“. Spousta napodobenin, ale žádný rovnocenný originál. Tomuto jedinečnému postavení ovšem významně napomáhají nejen dlouhá historie, ale především četné regulace . Podle jedné z několika legend stál za prvním šampaňským benediktínský mnich Dom Pérignon (dodnes proslulá a neuvěřitelně drahá značka šampaňského), který v druhé polovině 17. století zkoušel na vinných odrůdách v Champagni metodu výroby šumivých vín používané na jihu Francie. Další století trvá, než se šampaňské prosadí na mezinárodní scéně. V současné době je v katastru obcí majících právo používat označení šampaňské 319 obcí, ty se dělí na oblasti označované grand cru (pouze 17) a premier cru (44), zbytek jsou takzvané autres crus. Pravé šampaňské však musí splňovat i další podmínky týkající se celého procesu od pěstování až po špuntování. Těmi nejzajímavějšími jsou:


- Ruční sběr

- Lisování hroznů na širokých a nízkých lisech, které brání zbarvení červenými hrozny

-Kombinace odrůd či hroznů z různých vinařských tratí. Šampaňské pochází převážně z červených a v menší míře bílých hroznů – chardonnay, pinot noir a meunier. Pět dalších odrůd - arbane, petit meslier, pinot gris vrai, pinot blanc vrai - jsou k výrobě šampaňského povoleny.

- Maximální stanovené množství sklizených hroznů - vše co je sklizeno nad něj, je deklasováno, či může být uschováno na případné pozdější navýšení, ke kterému však nemusí dojít.


Francouzi jsou proslulí pohádkáři. Když je posloucháte, jak důležitě odříkávají tato kritéria, máte chuť jim říct, že se v ničem neliší od jiných vinařů, kteří si zvolili různé alternativní cesty. Ale prodeje a obliba šampaňského ukazují, že to funguje. A tak pokud ve vás champagne de France vyvolává sny a touhy a chcete si od pusy odrtrhávat, abyste jej ochutnali, vězte že se dá bez něj žít. A šetřete se na okamžik, kdy budete třeba pozváni na nějakou oslavu do Francie. Tam poteče proudem a vy si na něj uchováte zcela jiné vzpomínky, než kdybyste si jej v Čechách po dlouhém odříkání otevřeli jen tak pro sebe.


Alfons Mucha: Moët & Chandon Bílá Hvězda




39 zobrazení1 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše