Je třetí listopadový čtvrtek a pro většinu Francouzů to znamená jediné – v podnikových jídelnách, četných restauracích či doma v kuchyni, tam všude dnes na stole nejspíše naleznete prkýnko s trvanlivými salámy souhrnně označovanými jako lyonské uzeniny, doplněné o měkké mazlavé sýry typu Saint-Félicien rovněž typické pro tento region, a k tomu vychlazenou láhev dnes do prodeje uvedeného mladičkého vína Le Beaujolais nouveau. Listopad je ponurý k sezení doma vybízející měsíc a tak stačilo trochu obchodnického umu, aby se široká veřejnost chytla na vějičku a z Beaujolais nouveau se nejenže stal pomyslný výstřel ze startovací pistole na vytrvalostním závodu „vstříc vánočním svátkům“, ale hlavně společenská událost, kterou se Francouzům podařilo neuvěřitelně exportovat. Podle reportáží ve francouzské televizi třeba Japonsko oslavami Beaujolais nouveau vyloženě žije. Ověřit to nemohu a francouzské holedbání beru s rezervou, jisté je, že téměř polovina produkce těchto vín, přes 27 milionů lahví, jde na vývoz.
Vše přitom začalo zcela nenápadně na začátku padesátých let. V té době byl totiž přijat zákon, který stanovoval, že nové víno lze prodávat až od 15. prosince. To se nelíbilo vinařům z oblasti Beaujolais (rozlehlá a rozmanitá oblast rozkládající se na jih od burgundského Maconu po sever od Lyonu), kteří pěstovali odrůdu gamay, ideální pro brzkou konzumaci. Vinaři začali argumentovat tím, že místní byli zvyklí popíjet tato mladá vína mnohem dříve, ptají se po nich a oni je nemohou prodávat. Centrální moc neodolávala příliš dlouho a ještě ten samý rok vyhlásila výjimku vztahující se na vybraná raná vína, která však musela mít přívlastek nouveau. Není to pouze a výlučně Beaujolais, existuje ještě pár dalších regionálních raných vín, vždy s přívlastkem primeur, ale právě Beaujolais nouveau trh s mladými víny i díky marketingovému sloganu Le Beaujolais nouveau est arrivé* zcela ovládlo.
Trvalo však dalších třicet let, než se jeho uvedení ustálilo na třetí čtvrtek v listopadu. Původně stanovené datum 15. listopadu totiž jednou za čas připadlo na víkend a to při francouzském způsobu fungování znamenalo, že restaurace nebyly na víkendový nájezd dostatečně zásobeny. Čtvrtek tak přišel všem vhod. Do hospod přivede návštěvníky v jinak ne zrovna vytížený den a na víkendový vrchol bude vše řádně připraveno.
Jako všechna raná vína ani Beaujolais nouveau není co do chuti bůhvíjakým klenotem. Víno, které bylo v sudu macerováno pouhých pár dnů a lahvováno měsíc, dva po sběru, má poměrně specifickou ovocitou chuť. Znalci nad ním ohrnují nos jako nad typickým příkladem produktu, u kterého kvantita převládla nad kvalitou. Nové generace vinařů se snaží s tímto outěžkem bojovat, ostatně i proto je letos vůbec poprvé ve sloganu použit plurál, to ke zdůraznění rozmanitosti Beaujolais nouveau, nikoli průmyslové unifikaci. Stín Beaujolais však ulpěl i na ostatních vínech z této oblasti, ostatně i proto jsem se snažila být na předchozích řádcích jazykově precizní a používat úplný název – Beaujolais nouveau. Pochází sice ze dvou oblastí s chráněným označením původu – Beaujolais a Beaujolais-villages, ale samo žádným označením chráněno není.
Příkladů, jak z úplného nic dokázali Frantíci udělat vrchol gastronomické konviviality, jsem vám už přinesla mnoho. Beaujolais nouveau patří dozajista k těm méně raritním, o nic méně však vítaném. Předvánoční shon klepe na dveře, ale při otvírání láhve tohoto mladého červeného vína mu stihnu jen klidně odvětit, ať chvíli ještě počká. Rozptýlení v listopadovém sychravu vítáno.
*Dorazilo Beaujolais nouveau.
Comments