top of page

Když se nový rok se starým loučí

Aktualizováno: 21. 1. 2021

Père Noël nadělil, pupky se nacpaly k prasknutí, na zeď se pověsil nový kalendář, který tu před svátky po domech prodávají různé spolky, ale i třeba technické služby, a nastal poslední den v roce, Francouzi velmi prožívaný. Přestože v silvestrovských oslavách původ nemá, hojně užívaný výraz se mettre sur son 31 (pořádně se nastrojit) k tomu přímo vybízí. Protože právě na Silvestra Francouzi věnují svému vzhledu mimořádnou pozornost. Kadeřnické salóny praskají ve švech až do pozdního odpoledne a noviny i televize vás bombardují módními i vizážistickými tipy, abyste poslední den v roce (za)zářili. A to i v roce čerstvě loňském, kdy se na společenské události mohlo zapomenout a počet lidí u domácího silvestrovského stolu byl omezen na šest.


V normální době však většina Francouzů po vyslechnutí tradičního prezidentského a velmi optimisticky a pochvalně laděného projevu vyráží. Ti statečnější do klasické restaurace na silvestrovské menu. Statečnější proto, že několikahodinové sezení u stolu korunované, nikoliv však završené, talířem sýrů s takovým množstvím tuku v sušině, že se o tom našinci vůbec nezdá, vyžaduje obrovskou vůli a především jedinečné trávící schopnosti. Ti opatrnější raději zvolí repas dansant (jídlo s tancem), klasický bál, pořádaný i v mnoha malých vesnicích, kdy naprostému odpadnutí u stolu zabrání přece jen občasné mezichodové křepčení na parketu. Půlnoc tak často odbije nepozorovaně, jen v menších podnicích si číšníci najdou čas, aby hosty upozornili na příchod nového roku, případně je pozvali k přípitku. Nový rok se totiž řádně slaví a vítá až druhý den během tradičních novoročních návštěv.




Během let se jednotliví příbuzní a přátelé postupně rozdělí na ty, co hostí, a na ty, co navštěvují. Všude se posedí, naposledy zakrojí a dojí vánoční laskominy, připije se šampaňským, zlíbají se obě tváře a ze všech koutů neustále halasně zní přání šťastného nového roku (bonne année). Absolvovat toto několikahodinové kolečko po silvestrovské noci vyžaduje značné úsilí fyzické i psychické, ale Francouzi jsou diskutátoři a každá příležitost k zasednutí ke stolu je vítaná.


A kdo by čekal, že nový rok bude pokračovat v jistém očistném odříkání, nemohl by se více mýlit. Vánoce jsou totiž definitivně završeny až Épiphanie neboli svátkem Tří králů. Na ten tu sice není volno, ale zato se k němu váže jedna z nejoblíbenějších gastronomických tradic – tzv. galette des rois. Jedná se o koláč ze dvou vrstev listového těsta s náplní buďto jablečnou, ale častěji máslovo-marcipánovou. Kromě toho je v galette schovaná i figurka, tzv. fève. Pekaři se předhánějí v originalitě a ten, kdo ji ve své porci najde, stane se králem či královnou, na hlavu si nasadí papírovou korunu, která se s galette automaticky dostává a zvolí si k sobě královnu či krále. Tradice tříkrálové galette sahá až do starověku, ale samozřejmě to v mezidobí neměla lehké. Na počátku 18. století byla její výroba kvůli hladomoru zakázaná, mouka se mohla používat pouze na výrobu chleba, za francouzské revoluce se z ní stala galette rovnosti, nějaká volba krále neměla šanci uspět (ostatně v Elysejském paláci, sídle francouzského prezidenta, je dodnes tříkrálová galette dodávaná bez fève na znamení rovnosti) a v posledních létech zase na některých školách došlo ve jménu laicity k zákazu tohoto zvyku, protože na některých korunách byl nápis Épiphanie značící křesťanský svátek. Ať tak či tak, její obliba (po pravdě mně značně nepochopitelná, přece jen se jedná o velmi industriální produkt, jehož cena značně převyšuje kvalitu. Až 80% všech galettes je průmyslové výroby a pekaři je pouze rozpečou, výrobní cena galette pro šest osob není víc než šest eur, přičemž vy za ni zaplatíte minimálně dvacet) přebíjí všechny případné historické kontroverze a Francouzům dává hned po Vánocích málokým propásnutou příležitost k dalšímu konviviálnímu setkání. A pokud by někomu nestačila na zahnání lednových chmur sladká galette, stačí zapnout zpravodajství, kde vám moderátorka s povzbudivým úsměvem jako hlavní zprávu prvního pracovního dne nového roku oznamuje, kolik dní zbývá do dalších dvoutýdenních prázdnin. Jako pracujícímu rodiči mi z této informace spíš zhořkne sousto galette na jazyku, ale i tak přeji Vám všem, milí čtenáři, co nejzdařilejší rok 2021, děkuji za přízeň projevenou v roce minulém a těším se na všechna další setkání prostřednictvím mých článků!







48 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Комментарии


bottom of page