Srdce až v krku, tvář studená, uši napjaté, nohy v pohybu. Předsíň, kuchyň, předsíň, kuchyň. V kuchyni tisknu obličej k oknu a s napětím pozoruji, co se děje na chodníku, Támhle jdou. Zastaví se u našeho vchodu?? V předsíni za dveřmi naslouchám řinčení řetězů a cinkání zvonečků a dle jejich síly hádám, zda zazvoní u nás či nikoliv. Dech se mi zrychluje, zpytuju hříchy, když tu ticho prořízne drnčivý zvuk zvonku. Krve by se ve mně nedořezal. I pár, mnohdy hodně, slz ukáplo, alespoň soudě podle fotografií. Trauma, světe div se, nemám žádné. Zato vzpomínky krásné. Na komorní, výchovný, strašidelně půvabný způsob slavení Mikuláše. Ten se s velkou pompou slaví i v Lotrinsku a Lucembursku, ale právě to komorní kouzlo v bujarých hromadných oslavách postrádám.
Ve Francii se Mikuláš slaví především na severovýchodě. V Lotrinsku obzvlášť, vždyť svatý Mikuláš (St. Nicolas) je jeho patronem! Na slavnostních průvodech pořádaných o víkendu předcházejícímu jeho svátku či při návštěvách škol jej doprovází Père Fouettard. Ten se do češtiny přirozeně překládá jako čert, ale on to žádný čert není. Připomíná spíše nějakého děsivého poutníka oděného do černé kutny, co zlobivým dětem naplácá (fouetter=vyšlehat). Při pohedu na naše rohatá čertiska se v očích Francouzů zračí úlek, ale právě lotrinská legenda vážící se k Mikuláši je mnohem děsivější.
Povídá se, že se tři děti při hraní venku ztratily. Došly k domu řezníka, který místo aby jim pomohl, tak je zabil a rozporcoval. Tou dobou jel však kolem na svém oslu svatý Mikuláš, zabouchal na dveře a požádal o jídlo. Řezník se okamžitě doznal ke svému hroznému činu. Mikuláš dětem navrátil život a od té doby je doprovázen právě Père Fouettard, který symbolizuje zlo ztělesněné řezníkem. A děti kromě písničky pro Mikuláše chystají i nějakou laskominu pro oslíka.
V Lucembursku se Mikuláš, neboli Kleeschen, slaví také. Dětem nosí často více darů než Ježíšek (případně jakákoliv jeho alternativa) a školy jsou dokonce 6. prosince zavřeny. Mikulášské slavnosti jsou však opět výlučně v režii škol a obcí.
Mikulášská nadílka se neobejde bez dvou stálic. V Lucembursku tzv. boxemännchen, neboli panáčků z brioškového těsta, nabízených k prodeji alespoň podle tradice, nikoliv skutečně, od začátku Adventu, a čokolády. A to bez výjimky v obou zemích. Oslavy Mikuláše představují pro pekárny jednu z nejlepších příležitostí ukázat svůj um a seženete v nich tak čokoládové figurky (či figury) Mikulášů vyvedené do nejmenších detailů.
Vždy mi přišlo zvláštní, že ani v Lucembursku, ani ve Francii, se prvního června neslaví Den dětí. Ale právě zdejší mikulášské oslavy jsou takovou lotrinsko-lucemburskou variací na dětský svátek. Ostatně ta nejznámější francouzská písnička, kterou děti Mikuláši zpívají, začíná příznačně „ Svatý Mikuláš, patron školáků...“.
Comments