top of page
Obrázek autoraMademoiselle L

My Francouzi školou povinní #4

Aktualizováno: 8. 10. 2021

Listů na kalendáři už bylo otočeno tolik, že spíše než k začátku školního roku máme blíže k podzimním prázdninám, a tak další článek z mé oblíbené školské série přichází lehce opožděně. Zato jsem ho díky zpoždění mohla obohatit o další skutečnosti, které mi vyvolávají údiv na tváři.


Po roce a půl covidové pauzy se tady vše alespoň zdánlivě vrací do normálu. Mnohé školy se vydávají na několikrát odkládané výlety a exkurze, kdo ví, co bude za pár měsíců, že. Ve zprávách vidíme vysmáté učitele a ještě vysmátější děti na školách v přírodě nazývaných classe verte, doslovně zelená třída (na takové banality se ve francouzském zpravodajství místo najde, zato informace o povolebních vyjednáváních v Německu aby člověk pohledal). Nebyli by to Francouzi, aby nebyli lingvisticky precizní, a tak zjišťuji, že na podzim není na místě hovořit o classe verte, nýbrž classe rousse, třídě načervenalé. V souvislosti se školou v přírodě a na stole se povalující pozvánkou na zasedání sdružení rodičů žáků mě tchýně vážně upozornila, že pokud nebudu v „APE“ (pro připomenutí zde), můžu si nechat zajít chuť doprovázet dceru na nějaký školní výlet či dokonce školu v přírodě. Na mé pozvednuté obočí, co to má být jako za argument, mi bylo okamžitě vysvětleno, že na všechny mimoškolní akce se vždy přibírá několik rodičů jako doprovod. Protože je o to velký zájem, přednost logicky dostávají angažovaní rodiče. Když jsem se pár dnů na to nachomýtla k odjezdu autobusu na školu v přírodě a viděla radost v očích vyvolených rodičů, neměla jsem daleko do mdlob. Mnozí občané společnosti, která se pyšní tím, že tříměsíční miminka odkládá do jeslí, se pak perou o to, kdo bude moci stát za zadkem svých školou poviných dětí na výletech a exkurzích.


Září je také synonymem celonárodního hodnocení. Takhle na začátku? Jistě. Musí být hned zkraje jasné, jak na tom kdo je. Žáci první, druhé, šesté a deváté třídy na začátku roku absolvují celostátní srovnávací testy ve francouzštině a matematice. Učitelé pak většinou individuálně pohovoří s rodičem každého žáka, aby jej upozornily na případné nedostatky. Je naprosto šílené, jak rodiče prvňáčků vnímají tyto testy a jejich výsledky jako bernou minci, jako případnou kletbu, se kterou se jejich dítě bude muset popasovat, pokud bude chtít uspět, zatímco děti v mnohých zemích ještě nejsou sto se ani podepsat. Pokud tomu nebylo již dříve, mnozí si odnesou doporučení k návštěvě logopeda. Po pravdě nevím, zda se jejich role i v Česku za ta léta a s roustoucím počtem dys- a ADHD diagnóz změnila, já logopedii vnímala jako místo nápravy poruch řeči, kam chodila jen naprostá hrstka mých spolužáků. Ve Francii mají tzv. orthophonistes naprosto zlaté bydlo. Nenapravují jen řeč, ale vlastně všechno. I oni vystavují podrobnou bilanci toho, jak se dítě soustředí, je schopné pracovat samostatně, co přiměřeně ke svému věku umí a co ne. Jejich závěry bývají často ještě více zdrcující než závěry celoplošného testování. Není divu, pojišťují si tak klientelu a tak na logopedii chodí téměř každý malý Francouz a zatímco všeobecných lékařů začíná být jak šafránu, ordinace logopedů najdete v každé větší vesnici.


A pokud by nezabrala logopedie, je tu stát, který myslí na blaho a vzdělání příštích generací. Jestliže má někdo obavy, že sedmihodinové vysedávání v lavicích od tří let v případě nutnosti doplněné o lékařskou výpomoc nestačí k výchově dostatečně vzdělané společnosti, ještě přidáme. APC (activités pédagogiques complémentaires) neboli doplňkové pedagogické aktivity. Od čtyř let, dle zápalu učitele. V našem případě dvakrát za týden, hodina navíc, od čtyř do pěti po dobu šesti týdnů. Skupinky o třech až čtyřech žácích. Aby se na každého dostalo, aby i ti, co se ve větším kolektivu stydí, dostali šanci se projevit, ptát se, zlepšovat. Dříve to prý bylo určeno jen žákům, kteří byli zjevně pozadu. Doba ale chce, že na nikoho nelze ukázat, že pozadu je, a tak APC přiklepneme povinně všem. Když jsem tuto informaci na třídních schůzkách poslouchala, myslela jsem, že učitelka mluví o nějaké mimoškolní zábavě. Divadlo, pohybové hry. Až vzápětí jsem pochopila, že na mysli má opět a zase jen a jen učení. Ono totiž do Francie můžete přijet sebelépe jazykově vybaveni, ale okamžitě narazíte – na neuvěřitelnou džungli zkratek. Francouzi zkratky milují, většina z nich se stala součástí běžné mluvy a o školství to platí dvojnásob. Ony třídní schůzky byly jak odbíjená zkratek. PS, bum, ATSEM bum, MS, bum, CP, bum, APC, bum*. V podstatě až do šesté třídy se všechny třídy nazývají zkratkami, např. první třída CP neboli classe primaire, no a od šesté se místo stoupaní klesá, takže naši devítiletou školní docházku končí Francouzi ve třetí třídě. Majíc za sebou tolik hodin v lavicích, že i naši vysokoškoláci je mohou triumfnout jen stěží. Ale opět mi nezbývá než se ptát, kde že je to vlastně vidět ??


*PS= petite section (první ročník mateřské školy)

ATSEM= agent territorial spécialisé des écoles maternelles (pomocná vychovatelka ve školce pomáhající učitelce)

MS= moyenne section (druhý ročník mateřské školy)


© Ranson / Le Parisien


* "Jakou zahraniční školou bychom se měli inspirovat, abychom učinili zázraky?" Francouzský ministr školství: "Myslel jsem na Bradavice."

48 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Σχόλια


bottom of page