top of page

Náš zákazník, náš pán

Aktualizováno: 27. 11. 2020

Asi každého člověka žijícího v cizině občas přepadne splín a stesk po rodné zemi. Pro tyto chvíle mám zaručený lék. Vzpomenu si na jedno řeznictví -uzenářství - lahůdkářství v mém rodném městě. Řeznictví, kde prodavači vybírají za mě, protože jakýkoliv můj požadavek zamítnou zvednutím očí, či dokonce verbálně. Lahůdkářství, kde na mě při objednání vlašského salátu štěknou, že kelímek stojí pět korun, protože si asi myslí, že si ten salát nechám nalít do kabelky. Řeznictví - uzenářství - lahůdkářství, kde u pokladny visí tolik příkazů a zákazů, že vlastně nevím, jestli jsem v prodejně či nějakém nápravném zařízení. Když si toto promítnu v hlavě, s vděkem pomyslím na většinu prodavačů, obchodníků a číšníků, kteří mě ve Francii obsluhovali. Pokud náhodou nenarazíte na výjimku potvrzující pravidlo, dostane se vám potěšující lekce o francouzském přístupu k zákazníkovi, který bych charakterizovala následovně.


Kouzelná slova nic nestojí, tak proč jimi šetřit


Francouzští obchodníci jsou zdvořilí. A tak se i při nejbanálnějším nákupu připravte na dialog tohoto typu:


Dobrý den.“

„Dobrý den. Přejete si?“

„Bagetu, prosím.“

„Prosím. Něco dalšího?“

„Ne, děkuji.“

„Děkuji. Euro prosím.“

„Prosím.“

„Děkuji. Pěkný den.“

„Děkuji, pěkný den vám.“

„Děkuji, na shledanou.“

„Na shledanou.“


Upřímně řečeno, obdivuji všechny prodavače, kteří tento dialog vedou každý den na stokrát a pořád se stejnou přirozeností a uvěřitelností. Nepřekvapilo by mě to v předraženém obchodu Ladurée, kde vám hoši v livrejích a rukavičkách skládají do krabičky macaronky po třech eurech za kus. Tam musí být povrchní diskuze zahrnuta v ceně. Ale v těchto obyčejných obchodech, kde prodavačky berou minimální mzdu a na francouzské poměry pracují v nezáviděníhodných směnách je to opravdu překvapivé pohlazení po duši.


Co chcete, víte vy, nikoliv prodavač


Takže pokud se vám vystavené maso či uzeniny nelíbí, prodavač se určitě půjde podívat do zadních lednic, zda nemá ještě něco jiného. Rozpakujete se nad tím, že masa či paštiky je pro vás moc, ale je vám jasné, že když se odebere množství, které skutečně chcete, zbude takové trapné nic? V hlavě slyším ten protivný ječák „no to nejde paní, to já neprodám tohlencto“. Ale zkusím to. Bez mrknutí oka mi prodavač odkrajuje požadovaný kus, který zváží, nacení a následně mi k němu přihodí bez placení ten zbytek. On by to přece neprodal a já s tím určitě něco pořídím. Ale nebudu platit za něco, co nechci.




Nestačí být krásný jen uvnitř


Někdy si říkám, že Česko ve své mánii příplatků za krabice a krabičky předstihlo dobu a jsme vlastně neskutečně ekologičtí. Častěji si ale říkám, že když kupuji dort za několik stovek, tak by opravdu nebylo na škodu, kdyby si ten karton zaúčtovali do výsledné ceny, místo aby na účtence zdůraznili, že stál dvacet korun. Je přece jasné, že si jej musím nějak odnést. A tak zatímco v mnoha obchodech v Česku už toto není jejich starost, člověk zaplatí, aby si mohl odnést, co si zaplatil, a tím to končí, ve Francii se klubko vine dál. Jakou lepší reklamu může podnik získat než tu, že mu jeho výrobky dělají čest. A tak je každý zákusek pečlivě zabalen tak, aby odpovídal péči, kterou si s ním cukrář dal. Naprostým zaklínadlem je výraz emballage cadeau neboli dárkové balení. To bezplatně nabízí snad úplně všechny obchody, ve kterých se dá nakoupit něco k obdarování včetně lékáren, kosmetických salonů, květinářství či prodejen se suvenýry. A vůbec nevadí, když si koupíte zlevněnou věc za pár eur. Dárek je dárek. Stejně tak se u vás při návštěvě restaurace s jistotou zastaví šéfkuchař, aby se optal, jak vám chutnalo, který chod vás nejvíce překvapil a velmi často vás také počastoval anekdotou z jeho kulinářského světa. Jakoby si byli všichni dobře vědomi, že nestačí prodat, ale nutné je, aby se zákazník vrátil.






Mrzutí pařížští číšníci a prodavači jsou zcela svébytným druhem homo sapiens vysmívaným a kritizovaným zbytkem Francie. Jinde spíš narazíte na jiný problém tohoto uspořádání malých obchůdku a vstřícných prodejců – budete si připadat jako vetřelec. Ale zatněte zuby a zkuste to. Tohle je ta pravá Francie. Řezník či pekař vám sice nebudou bez ptaní automaticky chystat nákup jako stálým zákazníkům, ale jistě se přesvědčíte, že heslo „ náš zákazník, náš pán“ zde platí beze zbytku. Pokud tedy mluvíte francouzsky.





36 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page