Stará dobrá analogová Francie #1

Jaký to šok ! Při plánování návštěvy Paříže jsem se na stránkách pařížského dopravního podniku dozvěděla, že od letošního roku přestal existovat emblematický carnet t+. Bloček o deseti jízdenkách. Na tvrdém světlém papíru, se symboly všech pařížských dopravních prostředků a logy ve světle modré a oranžové barvě a hlavně malým t+. K Paříži patřil stejně jako Eiffelovka. Dodnes mám jeden z nich schovaný v krabičce těch nejdražších suvenýrů a v každé učebnici francouzštiny v kapitole o hlavním městě najdete pro našince zprvu zcela zbytečně vypadající slovo carnet. Teď se zdá, že abych mohla jezdit po Paříži, budu se muset obrnit pevnými nervy, stáhnout aplikaci, která mi jistě nebude fungovat, protože nemám nastavené placení přes telefon...zkrátka, co vám budu povídat. Jsem papírový dinosaurus a jako člověk těšící se ze vstupenek a jízdenek tímto vývojem digitalizace nejsem zrovna nadšena. Jinak je její míra ve Francii rovna dle mého názoru snesitelnému průměru. Státní správa elektronicky funguje už velmi dobře a zároveň člověk nemá pocit, že mu ujíždí vlak. Přesto ani Francouzi nejsou schopni poslat do věčných lovišť několik naprostých přežitků, které v kontrastu s vývojem doby působí velmi úsměvně. Našla jsem jich nakonec tolik, že vydají hned na dva články. V tom prvním se budu zabývat jen těmi, které se váží k rodinné politice.


La publication des bans

Aneb ohlášky. Nikoliv však církevní ale republikánské. Jednou z podmínek uzavření sňatku je jeho zveřejnění na úřední vývěsce v místě bydliště snoubenců a v místě konání obřadu po dobu deseti dnů. Chystaná svatba je vyhlášena a kdo má za to, že zná důvod, proč by se neměla konat, nemá tak učinit dramatickým vpádem do obřadní místnosti krátce před vyslovením „ano“, ale pěkně v klidu to má jít nahlásit na radnici. Ani slavné osobnosti se této podmínce nevyhnou, posledním skandálem, kdy tomu tak nebylo učiněno (a kdy byl podle všeho udělený dispens, byť velmi překotně) byl sňatek někdejšího francouzského prezidenta Sarkozyho se zpěvačkou Carlou Bruni.


Livret de famille

Aneb rodinná knížka. Tu po obřadu novomanželé obdrží. Jedná se v podstatě o informace z oddacích, rodných, případně úmrtních listů přepsaných rukou úředníka do dalšího dokumentu. Nutno podotknout, že matriční dokumenty ve Francii si nepotrpí na žádnou okázalost, jedná se v podstatě o strojopisný text na obyčejném papíře. Kdyby nebylo razítka úřadu, jedná se snad o ten nejsnadněji padělatelný dokument na světě. Rodinná knížka vznikla z nutnosti v roce 1877. Požáry vypuklé během bojů s Pařížskou komunou během Krvavého týdne o šest let dříve totiž zcela zničily pařížské matriční záznamy a tehdejší ministr vnitra ji zavedl jako další úložiště těchto informací. Dodnes při jakékoliv změně v rodině je třeba knížku přinést na radnici k aktualizaci a předkládá se při vyřizování mnoha náležitostí, např. zápisu do školy. Představa, že ji ztratím a budu muset žádat o všechny záznamy, ve mně vyvolává asi podobnou hrůzu jako u třídní paní profesorky ztráta třídní knihy před koncem školního roku (existují třídní knihy vůbec ještě?).


Carnet de santé

Aneb zdravotní deník. Abychom sledovali, jak dítě roste a jak by růst mělo (ostatně jeho původní název zněl růstový deník). Zatímco v Lucembursku se jedná o útlou knížečku, ve Francii jeho nejnovější verze zavedena v roce 2018 čítá na 104 strany. Kromě růstových křivek, potvrzení o očkování či místa na výsledky všech prohlídek tam najdete i rady a informace rodičům. Maminky jej obdrží rovnou v porodnici a je nutné jej předkládat při každé návštěvě lékaře. Pokud jej ztratíte, k obdržení nového potřebujete livret de famille. Kruh se pěkně uzavírá, smysl bytí je umocněn. V různých obměnách existuje již od konce 19. století, zpočátku za jeho úplnost však byly zodpovědny matky, nikoliv lékaři. Prvním městem, které oficiální zdravotní deník pro své novorozené občánky zavedlo, bylo Bordeaux. Jím se pak inspirovala centrální vláda, která jej těsně před druhou světovou válkou zavedla po celé Francii a k vytvoření návrhu nepřizvalo nikoho menšího než spisovatelku a kreslířku Louise Hervieu. A tak v její pestré biografii můžeme mimo jiné i číst "autorka prvního francouzského zdravotního deníku".



34 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše