ANTS, peklo francouzské digitalizace

Se slzami v očích vzpomínám na dobu před pár lety, kdy jsem kvůli různým administrativním úkolům obětovala den dovolené, vystála důlek na radnici, prefektuře a jim podobným, přečetla půl knížky, abych s propocenou košilí odcházela na sklonku dne s tím, pro co jsem přišla. Už pár let totiž osobně nevyřídíte jediný úkon spojený s řízením osobního vozidla. Tyto činnosti byly vcucnuty černou dírou jménem ANTS, která zdigitalizovala běžné administrativní úkony způsobem tak obskurním a neprůhledným, jakoby se jednalo o tajnou službu. Ostatně tou se snad inspiroval i její název – Agence Nationale des Titres Sécurisés (národní agentura pro zabezpečené listiny). A běžný jedinec si rve vlasy a může jen úpět nad mocenskou svévolí tzv. instruktorů, kteří zkoumají vaši žádost po dobu několika měsíců, komunikují s vámi výhradně prostřednictvím kryptických vzkazů a hlavně, není možné s nimi přijít do přímého kontaktu. Tajní agenti francouzského ministra vnitra. To, že zatím stojí pravě ono, je to jediné, co se ví. Jinak se o tomto organismu neví nic.

Za poslední dva roky jsem prostřednictvím ANTS musela řešit dvě věci. Registraci vozidla a výměnu mého českého řidičského průkazu za francouzský. Tu první jsme po sedmi měsících úporného tlaku a téměř mezinárodního skandálu dotáhli do vítězného konce. Ta druhá už mi přes osm měsíců nedává spát. Systém, ve kterém se tyto žádosti podávají, považuji vzhledem k naprosté anonymitě za absolutně nepropracovaný. Chybí vysvětlivky, příklady. Tak třeba údaj o mém rodném départementu jsem proškrtla, protože nejsem narozena ve Francii. Žádost po týdnech vrácena. Aniž by bylo vysvětleno proč. Prý chyba v profilu žadatele. Profil má asi dvacet položek. Poraď si sám. Obvolali jsme půlku Francie, abychom zjistili, že v těchto případech se má dávat 99. Samozřejmě. To člověka hned napadne. Jakmile žádost odešlete, systém se nadobro uzavře a vy jste vydáni na milost a nemilost instruktorovi (výborný název pro kafkovskou knihu, že). Ten se vám nejspíše ozve po několika týdnech, v mém případě žádosti o výměnu řidičáku po sedmi měsících. Během té doby nemáte absolutně žádnou šanci se s ním spojit. Můžete zavolat na kontaktní linku, na které pracují (chudáci) lidé, kteří jsou vlastně úplně ve stejné situaci jako vy. Vidí to co vy, nemohou nikoho kontaktovat, aspoň to tvrdí, a drtivá většina z toho, co vám poradí, je chybná. Existence této služby je tedy zcela absurdní. Linka pomoci, která nemůže pomoci vůbec s ničím. Dotazník spokojenosti po skončení hovoru je jen rudým hadrem pro supícího býka, v kterého se měním, když poslouchám naprosto obecné žvásty z příručky pro telemarketing.

Když už vám instruktor odpoví, což vlastně není dobrá zpráva, protože odpovídá jen, když je něco špatně, zanechá vám naprosto technokraticky strohý vzkaz v boxu. Bez podpisu, bez možnosti přímého kontaktu. Velmi často s naprosto pomíchanými údaji. Po mně třeba chtěl povolení k pobytu. A vy vstupuje do hry vytvořené nějakým zcela základním programováním. Políčka povolena, políčka zablokována. Instruktor vám otevře pouze body, na které máte reagovat a to pouze tak, jak po vás chce. To znamená, když chce nahrát nějaký nový dokument, umožní tuto možnost, ale okénko na vepsání vašeho textu už dezaktivuje. Vy zkoušíte, kde můžete něco napsat, nemůžete nikde nic, víte, že to, co po vás chce, je blbost, nebo nesplnitelná záležitost, a zuřivě klikáte, dál a dál, jakoby vám počítač měl ten dokument vyplivnout, on se však místo toho na vás šklebí a němě říká „game over“.

Já jsem přesně teď v takové digitálně-úřednické pasti. Psala jsem o ní už několikrát, ale nedokázala si představit její skutečně vážný dopad v běžném životě. Pro Francouze mé vyvdané jméno nemá žádnou váhu. Ve všech úředních dokumentech jsem vedena pod svým rodným příjmením, na které však nemám žádný doklad. Oni ho teď po mně chtějí, a já si samozřejmě jen tak z prstu občanku na jiné jméno nevycucám. Mám to tak napsané ve francouzském rodném listu, mám to tak potvrzené radnicí, která mi vydávala francouzskou občanku, ale protože není možné s člověkem, který tohle po mně chce, mluvit, abych mu to vysvětlila a případně dodala nějaké další dokumenty, ubíjející nerovná hra bude pokračovat. S naprostým opovržením čtu téměř výhružný závěr odpovědi, který říká, že pokud požadované dokumenty nedodám do tří měsíců, má žádost bude skartována. To, že já čekám na odpověď měsíců sedm, a spíš než dopředu jsem se po ní posunula dál dozadu, to je v pořádku. Rebelující nátura Francouzů mi hnedle přijde pochopitelnější. I já při čtení instruktorových instrukcí mám chuť popadnout vidle a vyrazit na Hôtel de Beauvau*.

*Sídlo Ministerstva vnitra