Srpen. Druhý měsíc letních prázdnin, mnoho lidí odjíždí na dovolené, všude panuje tak trochu okurková sezóna. Ve Francii a obzvlášť na menších městech se však život téměř zastaví. Řezníci, restauratéři, pekaři, cukráři, zkrátka a dobře všichni drobní živnostníci, své obchody zavřou, na dveře krámku přilípnou ceduli congés annuels (každoroční dovolená) či fermeture annuelle (každoroční uzavírka) a zmizí na několik týdnů. A to i takoví, u kterých jejich absence v letních měsících překvapí dvojnásob – třeba zmrzlináři či pronajímatelé kol. Samozřejmě, každý má právo dovolené a holt se jedná o podniky, kde počet zaměstnanců (případně neochota majitele) tomuto přerušení provozu nezabrání. S podivem však je, jak nekoordinovaně (nebo spíš příšerně koordinovaně) se tak děje. V naší vesnici jsou tři malá pekařství, všechna zavřená po úplně stejnou dobu. To samé platí pro restaurace. Dříve prý platila určitá solidarita a jednotliví živnostníci se vždy domluvili na po sobě jdoucích intervalech. Solidarita se z podnikání postupně vytratila a zjevně ani zcela pragmatická snaha moci si výrazně zvýšit obrat po dobu nepřítomnosti konkurenta nezabírá...to by cílem francouzských živnostníků musela být maximalizace zisku, nikoliv dosáhnout takového výdělku, aby na daních platili co nejméně. A pak také, ta samozřejmost, k jaké se ke congés annuels přistupuje. Francouzský sociální duch se v tomto ohledu nezapře. Na můj povzdech, co to je za nápad zavřít krámek se zmrzlinou v srpnu se na mě okolo sedící podívají nechápavě, že přece i zmrzlináři musí mít někdy volno. A co teprve stavební průmysl. Ještě v zimě vám při vypočítávání odhadované doby trvání stavebních prací jen tak mimochodem sdělí (mimochodem, protože oni jsou na to přece všichni zvyklí, jen já se pořád divím), že v srpnu se nepracuje, pokračovat se bude v září a je tedy nutné počítat se značnými prodlevami. Kdo se k několikatýdenním congés annuels neuchýlí, ten si alespoň upraví otevírací dobu. V letním režimu je běžné, že mnohé malé obchody jsou otevřeny jen v pátek a sobotu. A majitele těch zavřených potkáte s největší pravděpodobností na silnicích. Tak jak se hromadně zavírají obchody, tak se hromadně přejíždí na dovolenou. Ve francouzském rigidním cestovatelském ruchu je možné provádět většinu rezervací pouze od soboty do soboty, takže v tento den dochází k masivnímu přesunu na jih (respektive zpět na sever) a média mají v okurkové sezóně o čem informovat. Zcela kritickým je pak víkend na přelomu července a srpna, kdy se na silnicích střídají ti, co si své congés annuels vybírají v červenci, neboli juilletistes, a v srpnu, neboli aoûtiens (věřili byste, že francouzština má pro tohle speciální termíny??). Snad všichni jedou tam, kde si congés annuels nikdo zrovna nevybírá.
Sousední Lucembursko je tímto „nešvarem“ zasaženo jen částečně a už vůbec ne v kultuře. V kulturním prostoru Rotondes, přebudované původní vozovně lucemburského hlavního nádraží, probíhá po celý srpen bohatý kulturní program výstižně nazvaný Congés Annulés (dovolená zrušena), který letos nakonec po týdnech nejistot a několika grafických úprav plakátů proběhne coronaviru navzdory.
