Po pravdě si nemyslím, že by si bûche zasloužila stejnou pozornost jako jiné delikatesy, kterým jsem doposud svá gastrozastavení věnovala. Na paletě francouzských laskominek na mě působí jako pěst na oko, asi jako kdybyste si k černému kostýmku od Chanelu narazili na hlavu kšiltovku s jednorožcem. Ale možná je za touto averzí jen má osobní nechuť ke všem dezertům pěnového typu (mousse). Ten hlavní důvod, proč jsem se rozhodla vás s ní (bûche je rodu ženského) seznámit, je ten, že jen málo pochutin najdete napříč celou Francií a právě bûche nechybí takřka na žádné vánoční tabuli, ať už se nacházíte v kterémkoliv koutu hexagonu.
Bûche de Noël se překládá jako vánoční poleno. To už samo o sobě postrádá jakýsi punc vznešenosti, tak typický pro francouzskou sváteční tabuli. Navíc tento název už jen málokdy dostává svému původu. Zatímco dříve, a dnes případně ty lepší a dražší, bûches byly a jsou připravovány tak, aby polínko skutečně připomínaly – kakaový povrch s případným světlejším žebrováním - mainstreamová klasika velí čím větší kýč, tím lépe. A tak jsou bûches nabízené v běžných pekařstvích a cukrárnách čím dál barevnější a hlavně doslova zasypané vánočními a zimními ozdobami. A mnozí to tak chtějí. Při anketě v ulicích, jaké bûche dáváte přednost, často zaznělo, že lidé jsou sice ochotni utratit výrazně více za bûches od těch nejlepších mistrů cukrářů, ale vadí jim jejich estetická střídmost.
Na tom, kdo bûche poprvé vytvořil, nepanuje jasná shoda. Různé teorie sahají od Paříže přes Lyon až po Monte Carlo. Jisté je, že se tak stalo v devatenáctém století. A inspirací byl po mnoho staletí dodržovaný štědrovečerní zvyk vhazování co největšího polene, často zalitého alkoholem, do ohně v kruhu rodinném. Stálicí vánočních oslav se však bûche stala až po druhé světové válce a dnes se jí z obchodního hlediska v rekordně krátkém čase, bavíme se zde nanejvýše o dvou týdnech, prodá na osm milionů.
Bûche je v podstatě roláda. Složená z tenounkého korpusu a vyšlehaného máslového krému, velmi často zkombinovaného ze dvou příchutí. Doporučuji kombinaci krému sladkého typu (čokoláda, vanilka) a ovocného. Přestože i na českých kulinářských stránkách najdete recepty, jak takové vánoční poleno připravit, neznám vůbec nikoho, kdo by to dělal. Příprava je považována za velice náročnou technicky i časově, ale Francouzi mají v tomhle trochu jiné standardy než my, Češi. Navíc využívání služeb všemožných podniků k sestavení svátečního menu se do jisté míry vnímá jako určitá sociální povinnost – teď nastává doba, kdy mají mít všechny tyto profese žně.
Nicméně na dezert, do kterého se většina hostů musí po opulentním obědu či večeři spíše nutit, se začíná jednat o poměrně drahou záležitost. Bûches pro 8-10 osob řemeslné výroby začínají na 40 eurech. V pekárnách jsou jen o něco málo levnější a člověk nemá jistotu, že jsou tam skutečně vyráběné, nejen objednané z katalogu od průmyslových gigantů. Žádné normy nenařizují, aby pekař tuto informaci jasně udával. No a ty nejobyčejnější seženete i za čtvrtinu ceny, ale samozřejmě zapomeňte na máslo, přírodní aromata a jedlé ozdoby. Jak z důvodu finančních, tak stravovacích, v posledních letech raketově roste obliba tzv. zmrzlinových bûches, neboli bûches glacées. Výlučně před Vánoci je nabízejí všechny běžné zmrzlinářské značky, ale i v supermarketech najdete výtvory malých zmrzlináren. S výjimkou chybějícího korpusu se opět jedná o dvoj až trojkombinaci chutí a i ty nejdražší vyjdou na stejnou cenu jako ty nejsprostší bûches klasické.
Prvních pár Vánoc ve Francii jsme byli bez bûche. Ani dvacet druhů cukroví by však nemohlo zvrátit manželovu nelibost a tak jsem ustoupila a vrhla se do boje za nalezení normální a vkusné bûche. A musím přiznat, že od té doby, co jsem ji našla, ji pomalu začínám brát na milost. A to je dobře. Francouzi žádným inovacím svátečního menu neholdují a tak tady s námi vánoční poleno ještě jistě pár desítek let bude.
