top of page

My Francouzi školou povinní #1

Aktualizováno: 6. 9. 2020

Qui a eu cette idée folle un jour d’inventer l’école ? C’est ce sacré Charlemagne, sacré Charlemagne*, zpívají si francouzští školáčci a já se jim nedivím, protože francouzský školský systém trochu bláznivý je. A to máme zatím za sebou pouze první rok mateřské školy neboli petite séction de l’école maternelle. I ta, určena tříletým dětem, je však součástí povinného vzdělávacího systému. Žádný předškolní pilíř, regulérní škola. Žádné zvykání, žádné postupné prodlužování, žádné zkoumání zralosti, žádné odklady! Děti, které toho roku dovrší tří let, se prostě prvního září sejdou ve třídě. V srpnu jste ještě vyzvedávali vašeho drobečka z jeslí, kde každé převzetí provázelo obšírné shrnutí dne, v září ho s batůžkem na svačinu a školním deníčkem přivedete ke škole, kde na vás hned útočí poměrně striktně formulovaný školní řád, a zanecháte ve třídě se stolečky a tabulí.


Zkrátka škola. S přesně vymezeným vyučovací časem a nulovou klouzavou dobou. Dopoledne 8:15-11:45, odpoledne 13:30-16:00. Moc se toho při vyzvedávání nedozvíte. A to ani úplně první den. Paní učitelku nejspíš ani nezahlédnete, chcete-li něco probrat, domluvte si konzultaci. Ty méně sofistikované činnosti, jako doprovod dětí před školku, jsou prováděny pomocnou vychovatelkou. Pokud se v poledne nemůžete dostavit, dítě musí jíst v kantýně. Celá tato hodina a půl je však zajišťována družinou, zcela jiným subjektem. Takže děti od tří do deseti let jsou všechny pohromadě, dohlíží na ně pro změnu vychovatelky z družiny. Absurdita tohoto duálního systému se naplno projevila při znovuotevírání školek během koronavirové epidemie, kdy jsme obdrželi zprávu o otevření školky s upozorněním, že informace o znovuotevření družiny je třeba žádat u poskytovatele. A jako každá činnost spojená s dětmi je i družina draze zaplacena. Vzhledem k tomu, že téměř 50% francouzské populace je osvobozeno od placení daní, což znamená, že ať již právem či různými kličkami vykazují tak nízký příjem, že všude, kde ta možnost existuje (a že jich ve Francii je), těží z nejnižších tarifů, musí to samozřejmě zaplatit především střední třída. Takže oběd v kantýně mého dítěte, které si v něm tak možná zajezdí vidličkou, vás vyjde stejně jako denní menu v lepší restauraci. A nesmím zapomenout na francouzskou lahůdku – volné středy. Ve středu škola není. Prý den dětí. Mám takové tušení, že autorem takového nesmyslného označení bude ten samý chytrák, co přišel s mateřskou dovolenou.


Zkrátka škola. S prázdninami. Ve Francii velmi dlouhými a velkorysými – pro žáky a učitele, o něco více problematičtějšími pro rodiče. Dva týdny na podzim, dva na Vánoce, dva v zimě, dva na Velikonoce, osm v létě. Poslat tříleté dítě na týden či dva do takového příměstského tábora organizovaného asociací družin, kde nebude nikoho znát ? Když občas sleduji lamentace českých matek na zvykání si ve školkách, v duchu jim přeju, aby si na chvíli přijely vychovávat dítě sem.


Zkrátka škola. A to, do třetice, znamená, učivo a hodnocení. A oni se ti tříleťáci učí. První rok jsem z dcery nedostala jedinou informaci, co ve školce dělala. Prostě variace na dialog „co ve škole? – dobrý“ v malošské verzi. Kdyby nedošlo na domácí výuku během koronavirové epidemie, ani bych netušila, co všechno dělají a co už vlastně umí. Poznávat číslovky do pěti, počítat do desíti, nesnášet stejně jako já, ovšem v první třídě, všemožná cvičení na nácvik psaní a zatím vytrvale odolávat snaze systému naučit ji písmena. Každý den má ve svém školním deníčku puntík vybarvený jednou ze čtyř barev – hodnotí se chování a zapojování do aktivit. Třikrát do roka máme možnost přečíst si slovní hodnocení. A já jsem zvědavá, kam se tenhle náskok poděje? Kdy jej Francouzi ztratí, případně jak jej využijí ? Protože studiem jazyků to určitě nebude.


* Kdo měl ten bláznivý nápad a jednoho dne vymyslel školu ? To ten zatracený Karel Veliký, zatracený Karel Veliký.




51 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page