Zatímco v Česku život maturantů spěje pomalu, ale jistě do finiše, ve Francii je maturita zvaná baccalauréat, běžně zkráceně bac (nemá nic společného se známou pařížskou ulicí a zastávkou metra Rue du Bac) záležitostí neuvěřitelně roztahanou. I proto náklady na její organizaci dosahují astronomických čísel a jsou jedním z argumentů pro její reformu. K té poslední došlo za minulé vlády před dvěma lety, ale jak už to tak bývá, jen málokdy sebou reforma přinese to kýžené ovoce, v které se na jejím prvopočátku doufalo.
A tak francouzští maturanti (přes polovina z nich skládá tzv. všeobecnou maturitu) skládají první část maturitní zkoušky v předposledním ze tří ročníků gymnázia a to z francouzštiny. V půlce června je čeká písemné jednotné celostátní kolo připomínající úvahu na literární téma. Volí si mezi pojednáním (dissertation) a komentářem k textu (commentaire du texte). Texty jsou navybírány v souladu se čtyřmi tématy studijního programu zahrnujícími poezii, prózu, filozofii a divadlo zhruba od 16. století do současnosti (předpokládám, že v drtivé většině francouzské). Témata pojednání by si s ničím nezadala s tématy seminárních prací na filologických univerzitních oborech (ostatně můj krkolomný překlad budiž toho důkazem):
Jsou sbírky Kontemplace Victora Huga pouhým intimním zpěvem?
V Romantickém umění (Théophile Gautier, 1869) Baudelaire píše: „ Je to jedna z úžasných předností umění, že něco strašného, umělecky vyjádřeného, se stane krásou.“ Ztotožňujete se s tímto tvrzením po přečtení Květů zla?
Nemohu posoudit, jaká je kvalita odpovědí na tyto otázky. A že by mě to zajímalo! Avšak samy o sobě podtrhují pro mě dvě poměrně nezvyklé charakteristiky francouzského školství, které se dají pocítit již v první třídě, kterou navštěvuje má dcera. Nakládat žákům víc, než je zdrávo a než je vůbec v jejich silách zvládnout. Ať již jde o množství úkolů, náročné a dlouhé básně či složité diktáty v době, kdy žáci ještě sotva zvládnout číst. A obrovský důraz na písemný projev. Na strukturovaném písemném projevu jsou žáci drilování odmala. Jen co má dcera zvládla překoktat první knížečky, začala jako pravidelný úkol dostávat pracovní listy, do kterých měla napsat rozbor knihy na základě předem dané struktury – hlavní hrdinové, problém, řešení. Co na tom, že rozbor párstránkové knihy má ve finále víceméně podobný rozsah co kniha samotná. Po dvanácti letech takového uvažování možná přijdou maturantům výše uvedené otázky zcela přirozené. Já si ještě teď moc dobře vzpomínám, jak má hlava uvyklá pouze triviálnímu psaní na VŠE vůbec nebyla s to pobrat, jak s tématy prací na pařížské univerzitě naložit.
Maturitní zkouška z francouzštiny je ukončena státním ústním kolem o pár týdnů později, připomínajícím naši zkoušku z literatury na základě předem zadaného kánonu četby.
Předposlední ročník gymnázia však není jen maturita z francouzštiny, ale i vysvědčení. A ta se od poslední reformy do výsledku maturitní známky započítávají. Tzv. contrôle continu (průběžná kontrola), neboli známky na vysvědčení ze sedmi předmětů tzv. společného základu (dva živé jazyky, dějepis-zeměpis, společenské vědy, přírodní vědy) tvoří 40% celkového hodnocení, které je celkově extrémně složité, každá část zkoušky má určitý koeficient a našinec se musí ptát, zda je vůbec v silách maturantů pochopit princip kalkulace jejich známky.
V posledním ročníku trefně nazvaném terminale je první s maturitou spojenou záležitostí tzv. percent (nebo père cent). Pokud jste stejně jako já žili v mylném domnění, že poslední zvonění je česká specialita, vězte, že tomu tak není. Jen ve Francii probíhá mnohem dříve, doslovně sto dnů před maturitou, tudíž okolo půlky března (název a historie jsou odvozeny z vojenství, kdy vojáci slavili sto dnů do konce vojenské služby). Oproti Česku se jedná o mnohem živelnější a početnější akci. Studenti v kostýmech všech gymnázií daného města se sejdou na společném defilé, které ze všeho nejvíce připomíná hlučnou pouliční party a nebo manifestaci. A tradiční házení mouky či vajíček velmi často přeroste v násilnější chování. I proto mnoho větších měst již percent zakázalo, v jiných vše probíhá pod dohledem policie a za přísného zákazu konzumace alkoholu. Účast na percentu není školou omluvená a všichni zúčastnění jsou v podstatě na jeden den záškoláky.
Další etapa maturitních zkoušek probíhá rovněž v tomto období, percent ještě nestihl reagovat na poslední reformu, a to písemné zkoušky ze dvou volitelných oborů. V předposledním ročníku gymnázia si studenti volí tři předměty, každý o celkové dotaci 4 hodin týdně, v posledním ročníku dva po šesti hodinách. V nabídce je třináct předmětů, z nichž běžná veřejná gymnázia musí zajistit alespoň sedm základních (např. dějepis-zeměpis-politické vědy, matematika, humanita-literatura-filozofie, jazyky-literatura-cizí kultury, fyzika-chemie, aj.). V případě, že byste měli zájem o speciálnější předmět (např. literatura, jazyky a kultura antiky ), můžete buď zažádat o změnu školu, která v tomto případě musí být schválena, případně je možné daný předmět studovat v rámci online platformy zřízené ministerstvem školství CNED (centre d'enseignement à distance).
V půlce června probíhá celostátní písemné kolo maturity z filozofie. Po roce jsou tak všichni studenti opět vyzváni podělit se o své názory na to, zda náleží státu rozhodnout, co je spravedlivé, či vysvětlit výňatek z díla filozofa Cournota Esej o základech našich znalostí a o charakterech filozofické kritiky (maturitní otázky z roku 2022).
Na konci června čeká studenty poslední zkouška, tzv. grand oral, neboli ústní zkouška. I to je novinka poslední reformy, kterou se klade důraz na ústní projev. Studenti rozebírají libovolnou otázku, kterou si během roku pod vedením učitele připravili.
Na začátku července se před budovami gymnázií stanete svědky výjevům ne nepodobným těm, které jsem znala z přijímacích zkoušek na gymnázium u nás, ale v 90. letech. Davy lidí. Tabule s výsledky. Prošel, neprošel. Pokud prošel, tak zda s tzv. mention, neboli vyznamenáním, které má však tři úrovně a bez vyznamenání jsou jen ti opravdu na chvostu, mající 10-12 bodů z dvaceti (ti, co mají méně jak deset bodů, propadli, zhruba dvacet procent).
A tak končí více než roční běh za diplomem, který, stejně jako u nás, je kritizován, že vzhledem k narůstající masovosti pozbyl jakoukoliv výpovědní hodnotu, že požadovaná úroveň se rok od roku snižuje, že roste počet maturantů, kteří vysokoškolská studia kvůli náročnosti zabalí velmi záhy a že lepší vysoké školy mají o přijatých uchazečích v době výsledků maturit už dávno jasno. Nemohu se však ubránit dojmu, že pro takový cár papíru, v podstatě „jen“ umožňující vstup na vysoké školy, musí Francouzi podstatně více zatnout zuby a také bez přestání kalkulovat.
