Přiznávám bez skrupulí, nemám ráda komiksy. Představují pro mě vadu na kráse literárních děl a pouze Rychlé šípy byly těmi, co jsem vzala na milost, přestože jim z pusy vylézala bublina. Na svém prvním delším pobytu ve Francii jsem proto až šokovaně pozorovala desítky mladých kravaťáků, kteří po práci zavítali do knihkupectví, kde na zemi pročítali komiksy. V zemi, kde se do kin stojí dlouhé fronty a dvouhodinový pořad o knihách je uváděn v hlavním vysílacím čase mi to přišlo jako ten největší kulturní bizár. Ani mě nenapadlo přemýšlet nad tím, proč si ty knížky prostě nemohou koupit a vzít domů. Nechápala jsem, jak můžou zrovna tohle takovým hltavým způsobem a v jejich věku číst? To jsem ještě nevěděla, že se tady komiksu přezdívá deváté umění a že veškerá čísla o publikaci a prodeji nenechají o jeho váženém postavení na pochybách ani skeptika mého ražení. A pokud jsem přesto měla ambice, že mé děti komiksy rozhodně nebudou ztrácet čas, netušila jsem, že vyhnout se komiksům ve Francii je asi stejně nemožné jako vyhnout se bílému pečivu.
Ve Francii existují na stovky komiksových řad. Komiksu se říká bande dessinée, zkráceně a téměř výlučně BD [bede]. Obzvlášť ty pro děti mě vždy zarážely. Možná ve mně dříme ta rychlošípácká duše, ale mám trochu problém dětem dávat knížky, ve kterých jsou hrdinové bez výjimky malí nesympatičtí a fyzicky až ohyzdní spratci, jejichž jedinou zábavou je otrávit život svým sourozencům, rodičům a učitelům. Děti to však vidí jinak a milují Mortelle Adèle, Tom Tom a Nanu, Titeufa či Anatola Latuile. Stará klasika však nerezaví, a tak žebříčkům celkové prodejnosti vévodí Asterix (zatím poslední, 40. díl, vyšel v říjnu 2023 a naprosto ovládl žebříčky prodejnosti s více jak 1,5 milionem prodaných výtisků. To je třikrát tolik, co všechny ostatní nejprodávanější knihy v uplynulých letech). Za ním následuje Tintin a Gaston Lagaffe.
Až donedávna se francouzské komiksy skloňovaly převážně ve frankofonních barvách, ale poslední roky se razantně prosadily japonské mangy. Představují více jak polovinu všech prodaných komiksů, nikoliv však polovinu tržeb. Mangy jsou ve Francii takovou nízkonákladovou záležitostí. Je totiž až překvapivé, že na knižním trhu, jemuž vévodí brožované a kapesní výtisky (což našince při pohledu do regálů knihkupectví samo o sobě dost překvapí), klasické BD jedou na exkluzivní notě a vycházejí často v tvrdých deskách o velikosti A4. Cenově tak patří k dražšímu zboží, avšak čtenáře to zjevně neodrazuje. Vždy oblíbené komiksy zažívají ve Francii naprosto šílený postcovidový boom a představují čtvrtinu všech prodaných knížek. To v celých číslech představovalo v roce 2022 84,6 milonů prodaných výtisků a přes deset tisíc vydaných titulů. Komiksy pro děti a mládež (BD jeunesse) najdete v žebříčcích prodejnosti až za komiksy pro dospělé. Ty (BD de genre) zpracovávají rozmanitá témata, od historie, přes slavné romány až po aktuální problémy. Jedním z hitů posledních let se stal komiks Le monde sans fin, ve kterém francouzský odborník na energetiku Jean-Marc Jancovici zpracovává téma energetických a ekologických hrozeb. Ve Francii se ho prodalo na 415 tisíc výtisků, přičemž za nepsanou hranici bestsellerů je udáváno 350 tisíc, množství, ve kterém jsou vydávány romány vyznamenané Goncourtovou cenu. Od loňska se ke knize může dostat i český čtenář, v překladu Michaly Markové Svět bez konce ji vydalo nakladatelství Argo.
Posledním důkazem, že komiks není ve Francii jen nějakou literární bokovkou, budiž Mezinárodní festival komiksu, který se koná každoročně na konci ledna v městečku Angoulême na jihozápadě Francie. Letos již po padesáté první. Součástí tohoto festivalu je mimo jiné soutěž mladých talentů. Jen letos porota obdržela na osm set přihlášek. Zájmy čtenářů i autorů jsou tak doposud ve Francii zcela jasně spojené nádoby. A to i přesto, že dokud na svůj komiks neprodáte filmařům autorská práva (všechny výše uvedené dětské komiksy jsou rovněž zfilmované), jedná se víceméně o mizerně placený koníček.
