Od té doby, co jsem si jako dospívající při cestách za frýdecko-místeckou větví naší rodiny všimla, že čím více se postupuje Moravskou branou k Ostravsku, tím drsnější a vulgárnější se stávají reklamní billboardy podél silnice, začala jsem samozřejmě zjednodušeně vnímat reklamu jako určitý odraz společnosti. Ať už té skutečné, či té, které se chce přiblížit. A francouzská reklama je toho dobrým příkladem. Dala by se totiž charakterizovat třemi slovy: střídmost – vkus – (infantilní) poučky.
Francouzský stát si na regulaci potrpí a tak není divu, že reklama není výjimkou. Místy k obecnému blahu, dodávám já. Reklamní billboardy jsou mimo aglomerace zakázány, stejně tak je zákonem ošetřeno jejich umístění v blízkosti památek. Toto opatření je však jistě nějakou šikovnou právnickou obezličkou opakovaně porušováno, předpokládám, že třeba v případě, kdy sponzor reklamy financuje případné renovační práce. Jak jinak si vysvětlit, že skvostné bělostné sloupové průčelí pařížského kostelu La Madelaine je momentálně zakryto obří reklamou Ralpha Laurena. Přesto krása francouzských měst není v žádném případě dušena vizuálním smogem a okraje cest zdobí pouze okolní krajina.
Podobně rozumně je regulovaná a dávkovaná reklama televizní. Ani při sledování dlouhých filmů nezažijete při x-tém přerušení pocit, že byste televizi nejraději vypnuli. Komerční kanály mají povolena dvě reklamní pásma, u filmů delších jak hodinu a půl tři, každé o maximální délce šesti minut. Reklamy navíc nejsou nastavovány žádnými upoutávkami na jiné pořady.
Pokud jde o vkus, dělají francouzské reklamy čest pověsti, které se těší Pařížanky. Neútočí na vás akční ceny, přípravky na podporu erekce či pupkatí chlapi s lahváči. Reklamy na veškerý alkohol jsou zakázány. Překvapivě jsou rovněž zakázány reklamy na dětskou umělou výživu, která je ve Francii přitom tak upřednostňovaná. Reklamy se točí kolem jídla, vůní a aut. V těch na supermarkety je zachycen dokonalý svět spokojených producentů, srdečných prodavačů a šťastných rodin obklopených kvalitními surovinami a výrobky z nich. Obecně jsou reklamní spoty na potravinové řetězce velmi dlouhé, avšak přestože dramaticky se snižující kupní síla je už týdny tématem číslo jedna, reklamy ještě stále vzdorují trendu typickému nejen pro Česko, ale třeba i sousední Německo. Osekat jídlo na jeho cenu. Kvalita a chuť přede vším. Uzeniny, sýry, sladkosti. Sliny se začnou sbíhat a vy nořit do snového světa. Kdo se chce ponořit hlouběji, na toho čekají parfémy. Komu by vadilo dívat se na ně. Vrchol marketingové elegantní kreativity. Spoty na ně běží celoročně, ale před Vánoci, Valentýnem a Den matek obzvlášť intenzivně.
Abychom však v dokonalém světě mohli dokonale žít, nesmíme zapomínat na dodržování určitých pravidel. Vlastně můžeme. Francouzští zákonodárci myslí na to, aby nám je reklamy neustále připomínaly. A tak snad s výjimkou parfémů není artikl, u kterého by na dolní liště obrazovky neprobíhala souběžně s reklamou nějaká poučka. Kam se na to hrabe kouření způsobující rakovinu. U potravin je vám připomínáno, že máte jíst alespoň pět kousků ovoce a zeleniny denně, nebo že se máte vyvarovat příliš tučného, příliš sladkého a příliš slaného, případně že nemáte uďobávat mezi jednotlivými jídly. Od letošního března byly poučky uvedeny i do reklam na automobily, včetně těch elektrických. A tak nám ze zákona pokrytecky kážou, jak pro přesuny na kratší vzdálenosti máme zvážit i jiný způsob přepravy.
Francouzská vláda zkrátka dělá vše proto, abychom ten dokonalý reklamní svět nejen sledovali, ale i žili.
