Minulý víkend proběhlo ve Francii (po tříměsíčním odkladu kvůli koronavirové epidemii) druhé kolo komunálních voleb. Příležitostnému návštěvníkovi by to ani nepřišlo na mysl, neboť ve Francii je jakákoliv předvolební billboardová kampaň zakázaná. Takže vás nikde u dálnice či v metru nestraší nesplnitelné sliby či nicneříkající fráze. Pouze u volebních místností visí plakáty všech kandidátů a každá domácnost je obdrží i domů poštou.
Malá vsuvka pro lapače aktualit. Ve velkých městech výrazně posílili a do čela se dostali Zelení (Lyon, Bordeaux, Strasbourg, Tours, Poitiers, Besançon, Annecy), socialistická starostka Paříže Anne Hidalgo obhájila svůj mandát, volební účast byla rekordně nízká, strana Prezidenta Macrona La République En Marche propadla, stávající premiér Edouard Philippe byl navrch zvolen starostou Le Havre a nacionalistická strana Marine Le Pen Rassemblement National zvítězilo v Perpignanu, doposud největším městě vedeném touto stranou.
Avšak když odhlédneme od mocenských soubojů v malých, velkých a ještě větších městech, zůstane nám zhruba třicet tisíc obcí, které si svého starostu s radou zvolily již v prvním kole. V jedné takové, o pěti stech obyvatelích, bydlím, a právě volby v těchto malých vískách mají až cimrmanovský půvab.
V těchto obcích se o nějakém volebním souboji dá mluvit jen výjimečně, mnohé z nich jsou rády, když se v nich najde dost dobrovolníků, aby sestavili jednu kandidátku. 106 obcím se to nepodařilo, z toho čtyřem s více jak tisíci obyvateli. I když je pouze jedna kandidátka, je třeba dostavit se k volbám a stvrdit tuto skutečnost svým hlasem. Kdyby se totiž k volbám dostavilo méně než čtvrtina zapsaných voličů, zvolení by neplatilo a muselo by se uspořádat druhé kolo. Hlasovací lístky jsou k dostání až ve volební místnosti. Což při evropských, parlamentních či prezidentských volbách působí docela komicky, protože si je vybíráte před zraky volební komise. Ta je složená z dobrovolníků, kteří nepobírají žádnou odměnu, takže se buď jedná o občany skutečně angažované, či pouze drbuchtivé. Takže abyste jim to trochu ztížili, naberete si za plentu hlasovacích lístků několik a pak se ten zbytek snažíte diskrétně vyhodit do koše. Přestože v obecních volbách jsme neměli na výběr z vícero uskupení, svůj nesouhlas můžete vyjádřit dvěma způsoby. Vhozením bílého lístku (vote blanc). Ty nejsou započítávány do neplatných lístků, ale zvlášť a jejich počet je v oficiálních výsledcích vždy uváděn. Případně máte možnost některé kandidáty přeškrtnout, či naopak připsat zcela jiné jméno. Ve finále to nic nezmění, protože se volí celý tým, nikoliv jednotlivci, ale máte možnost alespoň vyjádřit nesouhlas s některými kandidáty a teoreticky oslabit jejich pozici v radě, případně rozvířit vody jménem, které nikoho nenapadlo. Až za plentou, ale v bezprostřední blízkosti komise, provedete toto panašování (neboli francouzsky panachage), musíte hlasovací lístek nastrkat do zcela miniaturní obálky. A je odvoleno.
Tak na shledanou za dva roky u voleb prezidentských a parlamentních.
